O mně

Jmenuji se Jitka Kratochvílová. Je mi 46 let. Jsem máma dvou dospělých synů, jedné psí slečny a žena, která po čtyřicítce začala mnohem víc přemýšlet nad tím, jak chce vlastně žít.

Miluju tanec, ženskost, cestování a zkoušení nových věcí. Ne proto, že bych měla pocit, že musím něco dohánět. Prostě proto, že mě baví žít a pořád objevovat, co všechno ještě můžu zažít.

Nejsem dokonalá. Ani se o to nesnažím.

S věkem se ale cítím sebevědomější, svobodnější a mnohem víc sama sebou. Učím se přijímat svoje tělo, svoji energii i svoje tempo. Učím se nastavovat si hranice, říkat ne a dávat sebe na důležité místo.

A pořád se to učím.

Ženskost jako postoj

Moje chuť zkoušet nové věci mě přivedla k pin-up stylu a později až do světa burlesky.

Právě tam vzniklo i moje umělecké jméno Joudi de la Cour, pod kterým vystupuji dodnes.

Burleska pro mě není jen o kostýmech, podpatcích nebo vystupování na pódiu. Je hlavně o odvaze. Ukázat se. Dovolit si být ženská. A občas udělat něco, o čem bych si ještě před pár lety myslela, že na to nemám.

Proč vznikl blog Čtyřicítka v rytmu Joudi?

Protože po čtyřicítce se hodně věcí mění.

Tělo. Priority. Vztahy. Role.

Děti odrůstají a najednou se začne objevovat trochu víc prostoru i pro nás samotné. A s ním otázka, kterou jsme možná dlouho odkládaly:

Jak chci vlastně žít já?

Já jsem v tomhle období našla větší jistotu. Našla jsem styl, který mi opravdu sedí. Začala jsem víc cestovat, zkoušet nové věci, vystupovat, měnit svoje plány a postupně se učím méně řešit, co se ode mě očekává.

Ne proto, že by byl život po čtyřicítce jednodušší.

Ale protože ho chci žít víc po svém.

O čem tenhle blog je

Tenhle blog není návod, jak správně žít po čtyřicítce.

Je o věcech, které sama žiju. O ženskosti, cestování, burlesce, práci, změnách, pohybu, vztahu k sobě a v poslední době hodně i o nastavování vlastních hranic.

O tom, že můžeme začít něco nového, i když už nám dávno není dvacet. Že můžeme změnit názor, směr i plány. A že nemusíme dělat všechno tak, aby byli spokojení hlavně ostatní.

Píšu pro ženy, které si chtějí dovolit víc.

Ne nutně víc stihnout.
Ale víc žít po svém.

Protože po čtyřicítce rozhodně není konec. Možná právě naopak.

Vítej v rytmu Joudi