Nastavovat hranice se pořád učím. Daří se mi to?

Na začátku roku jsem otevřela téma nastavování hranic. Našich vlastních hranic.

Proč právě tohle? Protože mě provází už dlouho a pořád na něj narážím v různých podobách. A čím víc o hranicích píšu, tím víc si jich všímám i v běžném životě. O to víc vidím, jak je to stále aktuální téma a že mě ještě čeká dlouhá cesta, než to budu umět s lehkostí. Nechci tady psát chytré poučky. Chci sdílet svoje vlastní zkušenosti.

Plány, které dávaly smysl

Když jsem si plánovala nový rok, řekla jsem si, že se víc zaměřím na práci. Najdu si další klienty, zvednu si hodinovku. K tomu budu pomáhat jako recepční ve fitku. Budu pravidelně cvičit, jíst lépe a víc se hýbat.

No, chvíli to fungovalo.

Když do plánů vstoupí realita

Pak ale přišla nová pracovní výzva. Taková, která dává smysl, ale bere víc energie a soustředění. Najednou jsem začala nestíhat. Byla jsem roztěkaná, unavená a měla jsem pocit, že jsem všude jen napůl.

Bylo mi jasné, že takhle to dál nepůjde.

Rozhodnutí, které spustilo vinu

Věděla jsem, že musím něco pustit. A rozhodla jsem se skončit s recepcí. A tady jsem trochu narazila.

Najednou jsem si připadala jako ta, která někoho nechala ve štychu. Ta, která někomu přidělala práci. Ano, přišel ten známý pocit viny. Začala jsem si říkat: Nemám to ještě nějak vydržet?

Přitom sama patřím mezi ženy, které si dlouho neuměly nastavovat hranice. Říkala jsem „ano“, i když jsem byla unavená. I když jsem uvnitř strašně chtěla říct „ne“. Pomáhala jsem, i když jsem neměla sílu. A přesvědčovala sama sebe, že to tak má být.

Dnes na tom pracuju. A jedno už vím jistě: nastavování hranic bolí. A není to známka selhání.

Proč bolest při nastavování hranic je normální

Vždyť i cvičení bolí. Pokud chceš mít svaly, musíš je zatěžovat. Bez bolesti se nic neposílí. A s hranicemi je to úplně stejné.

Bolest neznamená, že děláš něco špatného. Znamená, že posiluješ něco, co jsi dlouho nepoužívala.

A ještě jedna věc, která mi pomáhá. Buddhisti říkají, že když nám někdo udělá něco, co se nám nelíbí, nebo nám řekne ne, tak neznamená to, že jde proti nám. Znamená to, že si nastavuje svoje hranice. Stejně jako my. Každý chce pro sebe to nejlepší. A jakmile si to uvědomíš, bolest ustoupí trochu snadněji.

Když přestaneš být ta, co všechno zvládne

Dlouho jsi byla ta, která všechno zvládne. Ta, která se přizpůsobí, aby byl klid. Ta, která ustoupí, aby nebyl problém. A okolí si na to zvyklo.

Tvůj čas, energie a ochota byly samozřejmostí.

Ve chvíli, kdy řekneš „ne“, se něco rozbije. Ne proto, že bys byla tvrdá. Ale proto, že někdo jiný musí převzít odpovědnost. A to je nepohodlné.

Když se zastavíš a podíváš se na fakta

Pak jsem se ale zastavila. Protože faktem bylo, že se mi od začátku roku daří. Pravidelně cvičím, jím víc bílkovin a dokonce jsem i trochu zhubla. Cítím se líp ve svém těle. Silnější.

A bylo mi jasné, že kdybych teď ustoupila, začnu o tohle všechno postupně přicházet.

Ano, někdo bude nespokojený. Někdo se urazí nebo řekne, že ses změnila. A možná má pravdu. Změnila ses. Už totiž nejsi k dispozici za každou cenu. A právě proto to bolí.

Hranice nejsou selhání – jsou respekt k sobě

Ano, vím, že někomu tím přidělám práci. Vím, že se to někomu nebude líbit. Ale když ustoupím, přidělám práci sama sobě. Budu unavená. Vyčerpaná.

A upřímně. Já nedělám nic špatného. Jen si nastavuji svoje hranice. Protože až se mnou jednou sekne, kdo se o mě postará? Kdo se postará o mou rodinu?

Bolest při nastavování hranic není důkaz, že děláš něco špatně. Je to důkaz, že se konečně bereš vážně. A to není sobectví. To je respekt k sobě.

Proč tentokrát neustoupím

Neustoupila jsem. A neustoupím. Ne proto, že bych byla tvrdá. Ale proto, že jsem se rozhodla dát sebe na důležité místo. A to je pro mě teď důležitější než být za každou cenu ta hodná.

A co vy – znáte ten pocit viny, když řeknete ne? Napište mi do komentáře. 😊

Více inspirace najdete na mém Instagramu @ctyricitka_v_rytmu_joudi – a pokud nechcete propásnout žádný článek, přihlašte se k odběru newsletteru. Píšu jen tehdy, když mám co říct.